Prosluněná Kutná Hora

Kutná Hora je všelijaká-vydlážděná i asfaltová, upršená i slunečná, z kopce do kopce, liduprázdná ale také plná turistů, voňavá nebo taky ne. Když svítí slunce na to "středověkké hornické město" pak i ta nejméně líbezná zátiší vypadají tak nějak pěkně.
Méně oblečení, alergie, spousta turistů, vylezlé pihy, zmrzlina na každém rohu, rozpálené dlažební kostky, zadýchaný pes,...........tak takhle nějak to máme teď tady u nás v Kutné Hoře, no prostě je krásně a světe div se, všichni jsou venku, pendlují od Barbory ke Kostnici, Japonci fotí všude všechno a všechny, vysoký blonďatý Čech(můj manžel) je pro ně rarita-asi začnu vybírat poplatky ;-)..........

Já a můj hnědosrstý parťák obrážíme tu prosluněnou nádheru každé dopoledne, procházky kolem sv. Barbory, v parcích pod Vlašským dvorem a v údolí Vrchlice(místní potok) se nám vůbec nezajídají, ba naopak přicházíme domů čím dál později a později, mokří a mokřejší, protože můj milý pes jde prakticky celou cestu potokem a já vypadám, že také.
U sv. Barbory si nás turisté fotí, můj "mazel" pózuje, občas nějakého japonce políbí, to je mimochodem o vyražení předních zubů :-D , a pokud už je mokrý z potoka, tak se mi v prašném posypu cest kolem chrámu vyválí, abych doma měla co zametat.

S hezkým počasím se na jednom z náměstíček, a že jich tu máme požehnaně ;-), objeví "trhy", nevím, jestli farmářské.....sedí tu pán se zeleninou a Vietnamec se sazeničkami, muškáty a jinou květenou a občas na sebe zahalekají...."dáme pivo?" ...to jsou naše slavné farmářské trhy ;-)

Nevím, kam na to pivo chodí "chlapci trhovci", ale chlazené nápoje si můžete vychutnat v malebných kaváčnikách- ta na fotce výše se jmenuje "Na Kozím plácku", žádné kozy tam nenajdete, zato výborné domácí citronády, pivo z místního pivovaru a kávičku připravenou speciálním "baňkovým" způsobem.
My to tam zbožňujeme a náš pes taky ;-).
Míst, kde se dobře "pomějete" , je tu celkem požehnaně, ale také né každá hospoda je dobrá......vyplatí se vybírat!

Kutná Hora to je chrám sv. Barbory, Kostnice, Kamenná kašna, Hrádek-muzeum stříbra, Vlašský dvůr a pár dalších památek, ale ty pravé skvosty najdete na úplně jiných místech, než jsou ta vyznačená v turistických mapách a průvodcích.
Kouzlo má procházka podél říčky Vrchlice, kde potkáte tu pravou Kutnou Horu, kde se před staletími koupali horníci a stříbro se čistilo vodou z Páchu(tehdejší název pro Vrchlici). Na každém kilometru toku říčky byl postavený mlýn, dnes je tu turistická stezka "Po Mlýnech" a tak vás pešinka vedle vody občas dovede k nějakému starému krásnému stavení.
A protože po tak vydatné  "štrapáci" vám určitě začne kručet v břiše, není nic snažšího, než jít přímo za nosem, z údolí Vrchlice vylézt znovu na Hory Kutné a tam navečer v samém centru voní grilované pochoutky ze "středověkých " hospůdek a lákají k posezení při svitu měsíce a osvětlení zdejších památek.

Né vždy svítí sluníčko, ale když v létě prší, je to takový sympatický déšť, který s sebou nese vláhu, smyje prach a voní............jééé jak letní kapky voní, zkuste to někdy! Oblékněte pláštěnku, nazujte holinky, vemte psa nebo jiného kámoše a jděte se projít do deště...........nádhera!

Léto je všude krásné, ale tady u nás v Kutné Hoře........no tady je prostě NAŠE ;-)

Kuskus s cuketou a anglickou slaninou

Super rychlá véča nebo oběd za 5 minut.....navíc si troufám říct, že i zdravá.
Lze to aplikovat i na těstoviny jiného druhu, než kuskus.....nudle, špagety atd. Hned zítra nakupte suroviny a vyzkoušejte, pochutnáte si.

Podle návodu spaříte kuskus.

Na pánvi orestujeme ang.slaninu a na kostičky nakrájenou cuketu až cuketa změkne.
Poté vmícháme do kuskusu a podáváme s nějakým svěžím salátem..........................

Dobré chutnání !!!

Francouzská záležitost

Tenhle obídek jsem pochytila ve Francii, výborné je k němu sladké červené víno a dobrá společnost........

Potřebujete: z vepříka mleté maso, které osmahnete na cibulce a ochutíte(sůl, pepř, paprika).
Fazolové lusky (od babičky...nejlépe ;-)) necháte podusit na cibulce+ vegeta/ bujón. 
Dál si připravíte bramborovou kaši, ale můžete použít i třeba zbytek brambor "od včera", které ohřejete, přidáte trochu smetany a rozšťoucháte.
Do pekáčku dáte na dno maso, na něj lusky a na to kaši. Na kaši pokladete hoblinky másla a pečete(200 °C -250 °C) do zlatova-viz obrázek-jednotlivé suroviny jsou už vlastně hotové, jde jen o to, aby se chutě propojily. Všechno dávám od oka, aby se to vešlo do pekáčku-nejvíc by mělo být kaše, potom lusků a masa. Dobrou chuť !!!

"Natvrdlé" perníčky

A máme tu v pořadí druhý recepis a skočíme do toho rovnýma nohama......... Perníčky, bez těch by to nebyly Vánoce a mně se každý rok, až právě do toho letošního, dařilo upéct  perníčky tvrdé jako kámen, šutr, mramor, no prostě nezměkly ani za půl roku. Snížit se k upečení takzavaně "hnedměkkých "perníčků, jsem se nehodlala...........
Až letos jem kápla na ten správný a zaručeně dobrý recept(každý rok byl zaručeně správný, jen perníčky to nepochopily...) upekla jsem a po 10 až 14 dnech se dají jíst bez toho, aniž byste riskovali návštěvu zubaře ;-)
 Takže- šup sem s receptem.................

Všechny níže vypsané suroviny smícháme, míchání dá fušku, když tak si na to pozvěte manžela. Nepřežeňte to s medem, protože někde jsem se dočetla, že právě za tu tvrdost perníčků může nepoměr medu k sodě nebo kypř.prášku.
Dobře propracované těsto vyválíme, vykrájíme stromečky, kapříky, pejsky.......prostě, co máte rádi. Perníčky pečte tak na 170°C, ale jen chviličku, než začnou vonět.
Po vytažení z trouby potřete rozšlehaným žloutkem, aby se pěkně leskly, dejte do papírové krabice třeba s půlkou jablíčka, nasajou tak vlkost a budou ještě o malinko lépe vonět. Po pár dnech je vždy zkontrolujte a po deseti už budou určitě měkké........

 Suroviny: 400gr hladké mouky, 75gr.másla, 2 vejce, 140gr.cukr moučka, 2lžíce medu, 2lžičky koření do perníku, 1lžička jedlé sody, 1lžíce kakaa, 1/2lžičky skořice a jeden žloutek na potření

Poppetka obecná

Poppetka obecná je takový prazvláštní tvor.......... nedivte se, že ji neznáte, pochází totiž z Kuné Hory, ale pomalu pomalinku se začíná šířit i do jiných krajů.
Jak bych vám ji přiblížila, no....je z čeledi  plstíkovitých, bříško má nacpané k prasknutí vatou a vydává cinkavý zvuk, ale jen když má rolničku. Při bližším zkoumání zjistíte, že se jedná o zvířátko parádivé, vždycky má na sobě nějaké mašličky, korálky, blýskavé kamínky nebo jinou nádheru. Samečci dorůstají maximálně 12cm, ale samičky jsou menší. Když si nedáte pozor, může Vás píchnou......jinak jsou to tvorečci mírumilovní, snadno ochočitelní a dělají svým páníčkům jen radost. Poppetky se líhnou v našem malém domě na rohu Barborské uličky a nenechaví turisté si občas nějakou odnesou. Tak se ty naše kutnohorské poppetky dostanou i do světa........................
                                     

                                Líheň

                                                      

                            Tahle poppetka je vánoční, líhne se jenom v prosinci, miluje zimu a sníh........
           

Pikantní Barbora

To je pikantnost na Kutné Hoře asi největší......Svatá Barbora patronka horníků a havířů. A ti ji právě na Horách Kutných nechali postavit chrám....pravda, netrvalo to chvilku, pár století. Dnes tu horníky nemáme, zato chrám je dominantou města a jezdí se na něj dívat z celé Evropy, co z Evropy z celého světa...........takovou chloubu my tady máme!

Prvním projektantem byl Jan Parléř kolem roku 1388, synáček slavného svého otce Petra Parléře, jehož dílem je chrám Sv. Víta na Pražském Hradě. Jenže za stavby milého Jana nějak došly peníze-tenkrát asi pražské groše ražené z kutnohorského stříbra, do toho navíc ty husitské války a stavba se musela přerušit.... po válkách se na chrámě vystřídala velká spousta místních stavitelů, ale všichni pokračovali v duchu mistra Jana Parléře, až se toho v roce 1489 chopil zase jeden významný architekt Matěj Rejsek(mimochodem máme tady v KH od něj i Kamenou kašnu, ale o té až někdy jindy) a zanechal na chrámě svou významnou architektonickou stopu v podobě krásného choru, bazilikálních oken-to jsou ta vysokánská okna a opěrného vnějšího systému.  No, nebudu vás zahlcovat detaily, prostě se na chrámu sv.Barbory vyřádili ti největší mistři.

My s pejskem se dnes kocháme krásami této "dámy" při každodenním venčení, bydlíme od ní totiž, jen co by kamenem dohodil. Park obklopující katedrálu prodělal v minulých letech revitalizaci, takové to ozdravení a úpravu. Pokud sem zavítáte, budete okouzleni i výhledem. Stará dáma se tyčí nad údolým řeky Vrchlice a od její nejstarší části, to znamená, tam kde začal stavět Jan Parléř, se Vám rozprostře Kutná Hora jako na dlani, ale co město, vy dohlédnete ještě dál, až na Železné hory.

 

Kolem dokola chrám obejděte a takovou malou stezkou, skoro jako pro kamzíky, sejděte do údolí a to teprve uvidíte nádheru, protože stojí vysoko nad Vámi............ Slavná, Gotická, Vznešená.......sv.Barbora

Ko ko ko ko kokosky

Všechno je jednou poprvé a tak tady máme první recepis a na co jiného v předvánočním čase, než na cukroví..... kokosky.
A nejsou to kokosky ledajaké, jsou totiž extrémně jednoduché. Vezmete plechovku salka, to je takové to hrozně dobroučké slaďoučké kondenzované mléko a smícháte ji s kokosem-jeden sáček o dvěstě gramech, no a potom potřebujete šikovné ručičky, plech, troubu a třeba ještě pečící papír............
 Z hmoty lžičkou vytvářejte malé hrudky hroudičky a klaďte na plech, musíte ale myslet na to, že z hroudiček budou placičky, takže je dávejte dostatečně daleko od sebe, abyste z toho neměly nakonec jednu velkou slitou kokosku velikosti vašeho plechu ;-)
Troubu si mezitím předehřejte tak "baj voko" na 180°C a kokosky pečte dorůžova sedm až deset minutek.
Hotové kokosky schovejte do krabice a dejte do chladu tak na tři dny, zvláční.
A když máte doma "mlsala", co na ně chodí už před Vánocemi, tak vás čeká ještě druhá třetí popř.čtvrtá várka..............a právě proto jsou tak snadné!

 

Suroviny: plechovka salka a 200gr.strouhaného kokosu

Doba přípravy: 5min.                                                   

Doba pečení: 7-10min. na 180°C